Včelařská konference

"Jsem z Moravy tak jsem s včelou černuo do styku nepřišel Ale ona ta kraňka
byla údajně ještě divočejší. Do chovů byla upřednostněna ale kvůli tomu
velmi rychlému jarnímu rozvoji, dále se cenilo, že na rozdíl od jiných
plemen neploduje tak v zimě a tudíž měla menší spotřebu zimních zásob a
velmi snadno se u ní dělal výběr na mírnost.Dnes se pak často stává že s u
některých matek vyštěpí některá velmi bodavá. Není to jak si někdo myslí po
zkřížení s včelou černou Ta již prakticky neexistuje ale je to pozůstatek z
původní kraňky. Proto se i u nakoupených mladých matek musí dělat negativní
výběr na mírnost."
No je to původně včela horských luk. To znamená, že nereaguje na medovici, protože ta na horských lukách není a ani v horských lesích mšicím podmínky moc nepřejí. Taky má velmi rychlý jarní rozvoj, protože horské louky začínají intenzívně kvést hned po roztání sněhu. Taky má sklon tvořit velmi silná včelstva, protože v horách je často i v létě dost zima a proto tam jsou silnější včelstva schopná dle potřeby udržet v teple větší množství plodu výhodnější.

Co se týká divokosti, asi všude v zájmu zachování včelstva v přírodním prostředí musí být včelstvo hodně agresívní a masívně útočit při první známce pokusu se dostat dovnitř dutiny k medu a plodu. Pokud je dutina - úl v zemi nebo kousek nad zemí, tak by včely měly útočit i když se jakýkoliv potencionální škůdce- medvěd, včelojed, kuna atd před česnem jen zastaví. Z tohoto pohledu skutečně není důvod, proč by kraňka měla být mírnější než černá včela.
Mírnost dnešních chovaných včel je pravděpodobně způsobena výběrem těch nejklidnějšíc a důsledným brakováním těch divokých po mnoho desetiletí až staletí.

Podle mého názoru před těmi několika desetiletími, kdy včelařští papaláši u nás rozhodli o konci původní tmavé včely a jejím překřížení kraňkou, tak u nás bylo šlechtění včel rozhozeno v 19 století nekontrolovaným dovozem a křížením s všemožnými dovezenými nepůvodními rasami a nekoncepčním a nekontinuitním dalším rozmnožováním.
Zatímco kraňské rasy včel tehdy byly už po mnoho desetiletí cílevědomě a kontinuálně šlechtěny rakouskými a slovinskými chovateli. Svoje možná udělala i hluboká alpská údolí, která umožnila šlechtit svou rasu kraňky s minimálním přelety trubců cizích ras z jiných údolí.
Takže kraňka byla tehdy mnohem víc prošlechtěná, proto byla mírnější a dávala větší výnosy.